ill title Jmenoval se Amilo, matka Fujitsu a otec Siemens.



Dnes jsem, po psychickém vyčerpání, trvajícím dva roky, zabil……

Prošel jsem půl světa a hned tak něčeho se neleknu, navíc mám bohaté zkušenosti , protože je to můj chleba už 21 let. Nicméně, Amilo se mi vymykal z rukou a bylo to nevychovatelné vzdorovité dítě. Neplatila na něj ani mediačně probační služba.

Před rokem přestal vydávat zvuky, najednou byl němý. Amila jsem tedy reklamoval u rodičů Fujitsu a Siemens. Reklamace byla zamítnuta, páč jsem rozšiřoval Amilu paměť a byť jsem profesionál, rodičům vadilo, že jsem porušil plombu. No nic, říkal jsem si, i bez vydávání zvuků se mi hodí do pelíšku a k televizi. Po dalším půl roce počal zhasínat display. Prostě mačkáte mu klávesy jako bradavky a najednou , zrovna, když se to nejméně hodí, vám zhasne display. Měl jsem na to osvědčený grif. Display jsem zaklonil až do vodorovné úrovně a zpět do skoro zavření. A najednou vždy naskočil.

Několikrát jsem Amila rozebral a domačkal konektory, ale bezvýsledně. Navíc rozebírat notebook je fakt brutální vopruz, milion šroubků a jazýčků v plastu. Takže vám vždy něco zbyde, ale v pohodě, smířil jsem se s tím a tak čtyřikrát do týdne po dobu roku a půl jsem otevíral a zavíral Amila display, aby opět obraz naskočil. Musel jsem si dávat pozor, abych dekl nezavřel příliš, páč potom se aktivovalo tlačítko hibernačního stavu a notebook se počal uspávat. A nemusím vám říkat, jak dlouhá je jedna a půl minuta, než se notebook uspal a dalších třicet vteřin, než zase naskočil do funkčního stavu. Ty dvě minuty vždy trvaly , jako věčnost. A zrovna , když jsem měl něco rozdělané.

A tak plynul čas až do včerejší mrazivé noci. V televizi jsem měl puštěnou Ordinaci…., jako kulisu a právě jsem ve Flashi programoval skript pro sněžění na obrazovce na webík, když jsou ty nadcházející vánoce. Přesněji posunoval jsem vločky a vytvářel filmovou procedůru.

Když jsem byl v nejlepším, co se nestalo, zhasl display. Víkem jsem nahýbal tam i tam, všelijak kroutil, ale nic. V jeden okamžik jsem dokroutil…… Display Amila praskl asi na třech místech, přes celou obrazovku a vytekly mi krystaly, ovšem zapnul se. Ale neviděl jsem nic. V tu chvilku jsem dostal psychopatický vztek , vyškubnul jsem z něj kabel od netu a napájení a říkám vám, Amilo plachtil dobrých pět metrů a rozplácnul se o dlažbu. Sráč jeden, pověděl jsem si a nekecám …. „On vám zrůžověl“…..

Sebral jsem ho ze země a ještě chroptěl, vrazil jsem do něj dva nože, ostřejší, než je ostré. Ovšem stále mu běžel ventilátor. Říkal jsem si, do rána zdechneš….. Ráno jsem s chirurgickou přesností vyňal pár orgánů, co se mi hodí. Jako třeba harddisk, kde mám data, dvě gigové paměti a jeho srdce cpu Intel P4 s HT technologií, který pulsoval na třech gigahertzích . Odnesl jsem ho ven, cestou silně krvácel, ale stále žil. Tak jsem mu uštědřil ránu z milosti, sekerou za dva zlatý a topůrkem za tolar z Baumaxu a hodil ho hyenám. Předpokládám, že než dorazím večer domů sežerou ho . Co nesežerou , to pohřbím, rýč už čeká . Takže to je konec jednoho života. Ovšem křivky jeho stříbrného těla se mi vryly do paměti a nikdy na něj nezapomenu...... (Foto není moc kvalitní, páč se mi chvěly ruce a byl jsem otřesen, činem, který jsem spáchal.)

A Amilo od Fujitsu Siemens? Už ani za brambůrky…….. Amen Amilo, amen…...