ill title Přírůstek, dělnice Škoda Octavia rok 1969, domádo s hydraulickou sklápěčkou....



Jak to vlastně začalo?

Takže, v říjnu 2008 mi přišla nekřesťanská faktura od ČEZu. Faktem je, že mám v domečku všechno, včetně topení na elektriku. Vždy jsem byl rád, že nemám přímotopy, ale i tak, elektrický kotel žral jako německej zájezd. Dalším faktem je, že v zimním období jsem obcházel rozvaděč s hodinami obloukem, páč se kotouček točil tak, že by mi rozčísl pěšinku ve vlasech. Každopádně spotřeba byla i přes různá zateplení, výměny oken a topením na panelákových 23 stupňů celsiových, brutální. Přesto, over všechno jsem nepočítal v kilowattech, ale v megawattech. Ještě minulý rok jsem jako magor lítal s wattmetrem, obcházel kdejaký spotřebič počínaje kamerovým systémem a konče osvětlením kolem domu a měnil žárovky za úsporky a úsporky za novou technologii LED a na TV jsem koukal jen dvě hodiny denně a počítač pouštěl jen o víkend za odměnu v době levného provozu (jistěže vtipkuji). Ale i tak po investicích do snížení spotřeby a následném zdražení elektriky mě faktura nenadchla. Mno, je to faktura, její podstata asi není způsobit mi orgasmus, no nic, pověděl jsem si. Otevřel jsem tedy dopis od ČEZu a zpotil jsem se, jako papír od sekaný.

První myšlenka byla, proč našinec má kilowattu za cca 3,50 a do Reichu se vyváží za 2,50. Druhá myšlenka byla návrat k přírodě a k petroleji a třetí myšlenka byla, že si vezmu svojí pistoli ráže .45, která nedělá mrzáky, zajedu do Děčína, vykopnu dveře na ředitelství a trochu se pobavím. Všechny tři řešení jsem zavrhnul, první neovlivním. Při druhém řešení mi počítače na petrolej nebudou fungovat a to mě živí a za třetí realizaci mě zavřou na doživotí i když s elektrikou za státní prachy. Takže jsem musel najít řešení ekvivalentní.

Napadla mě spásonosná myšlenka, paralelně přejít na topení tuhými palivy. Ovšem nechtěl jsem kotel na uhlí, protože ať člověk chce či ne, musí uhlí skládat, není o moc levnější než elektrika či plyn a člověka majícího doma kotel na uhlí poznáte na sto honů, když kolem něho projdete, páč je načichlej kouřem, ať si myslí, že to tak není, a tak jsem zvolil kotel na dřevo. Přesněji zplynovací kotel na dřevo od firmy Atmos. Vybíral jsem pořádné maso, aby vydržel alespoň osm hodin, bez přiložení a nemusel jsem štípat dřevo na polínka. Takže do kotlíku rvu padesáticentimetrové polena a průměru až dvacet čísel a kotlík, jež je pěkný hovádko si odsává i kouř. Prostě skoro ho můžete dát do obýváku. Prostě fakt radost topit. Ovšem suchým dřívkem….

Mno jo, ale co dřevo? Kotel když je na dřevo, potřebuje dřevo, to dá rozum. Objednal jsem tedy obrazně miliony kubíků jak suchého, tak mokrého dřeva. Mokré na tříleté odležení, tudíž potřebuji zásobu. Dřevo tedy lesníci promptně dovezli, ale pomalu celé stromy bez větví. Říkám si, „Mno jo, ale přeci to nebudu řezat ruční pilou“. Páč by mi hráblo. Jal jsem se tedy koupit pilu. Jelikož jsem začátečník v „dřevoprůmyslu“ tak to byl také vopruz, ale na světě jsou prý jen tři pily, říkají všichni a těmi jsou Husqvarna, Stihl a Dolmar. Ostatní jsem pochopil, že to jsou parodie na pily. Jsa vyléčen z tzv. baumaxovek na jedno použití, a to platí nejen u pil, vyléčen z kola Štěstí a jejich parodií jsem si pořídil pořádného Ranchera od HQ. Což je mezi majiteli a znalci zkratka pro Husqvarnu. Takže kdo chce s vlky výti, musí s nimi používat stejnou hatmatilku stylem „Co máš vole, já mám hákvéčko“:-))

Super, řezal jsem, jako o život. Fakt mne to baví. Kdybych se býval lépe učil, mohl jsem dělat dřevorubce, mi prolétlo několikrát myslí. Takže, týden jsem řezal dovezené kmeny stromů na 50ti centimetrové špalky. Oddělil jsem mokré dřevo od suchého.

Mno jo, ale co s těmi špalky? Opět otázka, „Co s těmi špalky, to je budu muset asi naštípat. Ale to tu budu do léta a zmakanej, jako cigánský housle.“ Pořídil jsem tedy štípačku dřeva, také novou a tentokrát z Aukra. Aukro je na toto úchylné, seženete tam i ptáka v rohlíku. Takže vertikální big štípačku a doporučuji. Nevím, co by se tím dalo ještě štípat, ale na dřevo a zvláště smrk a borovici či břízu bomba, geniální věc. Naprosto úžasná, jako když krájíte brambory na hranolky.

Táááák…. to značí, retrospektivou, že českého energetického zlatokopeckého ústavu a.s. jsem se na 80 procent zbavil, vynikající kotlík mám, dřevo mám, nakrájené a naštípané. Ale kam s ním a hlavně jak. Po týdnu vození naštípaných polen v klasickém stavebním kolečku jsem měl ruce nafouklé, jako březí vlk. Po odvozu 124 koleček jsem přestal počítat. Smolu jsem měl až za ušima a počal jsem přemýšlet opět nad zjednodušením si práce.

Napadl mne traktůrek s vlečkou, od nápadu není daleko k realizaci. Zjistil jsem, že na netu je po nich ohromná sháňka. Četl jsem blogy, různé chaty a opět dospěl k názoru, že kupovat si umělohmotný nesmysl a navíc se sekačkou a prťavejma kolečkama na přední ose, nebudu. Za prvé, nemám rád globalizaci a sériově vyráběné nesmysly, za druhé nepotřebuji traktůrek za kilo peněz, aby mi utíral i prdel a za třetí, mám raději výrobky domácích kutilů v pořádné oceli a výdrže či výkonu. Takže jsem na netu hledal Traktůrek domácí výroby, stejně jako zástupy jiných zahradníků. Páč jsem na ty Škodovky, hledal jsem něco s motorem z Oktávky, Š1203 či z motorky. Ty, co se mi líbily, byly ovšem daleko od svých, daleko od domova. Našel jsem nádherné kousky, oplechované, nastříkané, fakt kutilské poklady a v cenách od tří do dvaceti litříků. Některé fakt mlaskačky, ale daleko. Terry jsem zavrhnul, páč se s tím blbě zatáčí a bez vozíku to nejede, má to jen dvě kola.

Náhoda tomu byla, když jsem prohlížel Rancherovo webík www.spartaky.cz , kde mají možná až ironické poznámky na „Lidovou tvořivost“ a spatřil jsem tam Octávku předělanou na Octávku s hydraulickou sklápěčkou. Moc se mi to líbilo, ale takový kousek je jen jeden na prodej a nevěnoval jsem tomu pozornost. Jen jsem konstatoval, tak to je přesně to, co bych rád někde našel na prodej. A navíc Škodovka, věčný dělník a tahoun. No nic. Hledal jsem další týden a našel jsem nádherného traktůrka bez vlečky, ale byl epésní s ČZ 175 motorem. Krasavec.



Zavolal jsem do daného bazaru a tento domádo traktůrek rezervoval. Zavolal kamarádu Honzovi se slovy, vem plaťák a frčíme do Mariánských Lázní resp. do Velké Hleďsebe, což není zase tak daleko. A tak jsme vyrazili.

Přijedeme do bazaru s názvem MHCAR, zima jako kráva, v Žatci jako vždy sucho a tady metr sněhu. Já v bundičce na jaro, jako plážový hošík a tam lidi v beranicích. Prošli jsme bazarem a ujal se nás majitelův synek, velmi ochotný chlapík. Tak jsme mu pověděli, že jako to jsme my, co si jedou s tím dvouosým plaťákem pro ten traktůrek. Jako debilové, páč traktůrek by se vešel do normálního přívěsného vozíku……Procházíme dál ten bazar a najednou….a najednou, najednou jsem spatřil JI. Byla celá v modrém, místo oken měla igelit. V tu chvíli jsem zapomněl na traktůrka a jen řekl „Ty krávo, to je ta z těch Rancherovo stránek“ a nekecal jsem, byla to ona. Nechápu tu náhodu, prostě říkám chlapíkovi, traktůrek si nechte a beru si tu Škodovku. Chlapík vzal klíčky, na jedno otočení tu krasavici navrněl, zapnul rádio a pustil ho na plný kule. Ukázal mi jak je to vše precizně provedené, jak se sklápí ta hydraulická korba a další podrobnosti. Nejvíce mne fascinoval tvrzením, že strůjce tohoto „Divnostroje Škoda“ je 19ti letý kluk. Moc pěkně udělané. Promáčklé prahy od práce na zahradě, to je brnkačka. Je to na práci, ne na parádu. A další závada byla ta, že levé přední kolo mělo asi dva centimetry vakl. Takže vyměnit ložisko v kole resp. v náboji kola, což je hodinka práce i s kafem.

Takže do mé sbírky, a to fakt zcela náhodou, přibyla tato Škoda se 40ti koňmi, co se jí na korbu vejde cca 700kg a ještě dokáže jet po zahradě a táhnout vozík s dalšími pěti sty kily dřeva.

Je to dělník, i když ne vzhledově krasavice, např. lakem, ale je užitečná. To je jako s ženami, krásky jsou na parádu a neekonomické a k ničemu pro běžný život a to mluvím ze zkušeností sobě vlastní. Navíc vám ji chce každý vojet a přinejmenším klíčem, v případě aut. Takže obrázky jsou pod čarou.



Jo a ještě drobné zjištění. Blíží se mi čtyřicítka a tu mě bolí záda, tu otravuji mého dvorního doktora, že mě už půl roku brní konečky prstů, tu mám problémy z práce s krční páteří apod. A můžu vám povědět, že co jsem začal lítat a řezat a štípat a vozit, zapomněl jsem na vše. Už není třeba teplého parafínu a rehabilitací, už není třeba ibuprofenu na záda. Prostě nic mne nebolí, nic mne nebrní a jsem fit jako dvacítka. Stačí se fakt hýbat a něco udělat s fyzičkou a máte po problémech. Takže dvě mouchy jednou ranou……….